COURAGE

connecting collections

Choreographer, director, and ethnographer Ferenc Novák was born on 27 March 1931 in Aiud, Romania (or Nagyenyed by its Hungarian name).
He did adaptations of folklore and traditional peasant culture for the stage, which at the beginning of his career was extraordinary and shocking. He was one of the imaginative creators of the Hungarian folk dance school and folklore show. He also took part in the organization of the first dance house in Budapest in 1972.
He founded the Bihari Ensemble in 1951.
He was the leader of the Honvéd Ensemble between 1964 and 1975. In 1983, he was made the Art Director of the Honvéd Ensemble. Between 1977 and 1983, he was the choreographer and director of the Dance Theatre in Amsterdam.

Výtvarnice Věra Nováková, které nebylo až na výjimky umožněno z politických důvodů prezentovat uměleckou tvorbu, se narodila v Praze 17. 1. 1928. Po maturitě na klasickém gymnáziu v roce 1947 byla přijata na Akademii výtvarných umění, ale po třech semestrech byla nucena kvůli politickým čistkám školu opustit. Ve studiu pokračovala až v roce 1950 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kterou úspěšně absolvovala o dva roky později. V roce 1950 se rovněž provdala za svého spolužáka, malíře Pavla Brázdu. Od roku 1958 pracovala jako výtvarnice z povolání, ale bez možnosti veřejně vystavovat své dílo. Věnovala se především knižní ilustraci, od sedmdesátých let pracovala jako kreslička v Archeologickém ústavu. Svoji tvorbu mohla oficiálně prezentovat v době komunistického režimu pouze třikrát. Poprvé v roce 1968 na skupinové výstavě II. pražského salonu, o osm let později s manželovou tvorbou v Divadle v Nerudovce, v roce 1989 ve Vinohradské tržnici. Samostatné výstavy se dočkala až v roce 1998. Kvůli vyřazení z uměleckého života v době komunistického režimu vystavovali od roku 1971 s manželem své obrazy také neoficiálně na schodišti vinohradské vily jejich přítele Zdeňka Neubauera, kde se pravidelně konaly filozofické bytové semináře. Kromě hostitele, manželů Brázdy a Novákové se setkání účastnili např. Jiří Němec, Věra Jirousová, Martin Palouš, přednášel zde i Jan Patočka.

Ve své tvorbě se Nováková věnuje existenciálním tématům a roli jedince ve světě. Od počátků padesátých let, v souvislosti s její konverzí ke křesťanství, do její umělecké práce silně pronikaly náboženské motivy (např. apokalyptický triptych Tak končí sláva světa z let 1952-1953, Noe na cestě do práce 1958). Z hlediska formy byl v jejím uměleckém vyjádření fenomén písma jako konstitutivní prvek stavby a symbolického sdělení obrazu (např. V-Vegetace 1966) a strukturální abstrakce, kde rozhodující roli hraje povrch obrazu (např. Potopa 1960).

Ferenc Nádosy (1907–1990) was a doctor and a Lutheran samizdat writer and distributor. He was born in Zólyom in 1907, the son of a Lutheran couple, Ferenc Nádosy, a newspaper editor, and Márta Korcsek. He studied medicine at the Faculty of Medicine at Pázmány Péter University. He graduated in 1934. He then worked as a researcher and practiced in several hospitals in Budapest. He was a medical officer in World War II from September 1944 to May 1945. He was captured and taken to Tecuci, were he worked in the hospital of the Soviet prison camp. After returning home, he started to work as a local practitioner in the village of Tótvázsony in Veszprém County. In 1946, he began authoring and publishing samizdat materials. The first open clash between him and the communist regime took place at the time of the elections in 1949. Though aware of the possible consequences of their acts, Nádosy and his wife both openly voted against the People’s Front in front of the counting committee during the open-poll election in Tótvázsony. A police investigation was launched against Ferenc Nádosy shortly afterwards because of alleged malversation, but the investigation was closed because the authorities could not find any evidence against him. A few weeks later, he was dismissed from his medical post.Nádosy moved from Tótvázsony to Szentaltalfa, and after two and a half years of work as a private doctor, he moved to Litér. Due to the lack of medical personnel in the Várpalota district in 1951, the chief physician of the county contacted Ferenc Nádosy and offered him a chance to return and to work as a practicing physician. After a long debate, Nádosy accepted the offer on one condition: the state had to issue a sealed, registered document, signed by the chief physician, specifying the doctrines of Marxism that Nádosy did not accept and detailing the positions he took against them. The document also assured Nádosy that the state demanded only his medical knowledge, and it did not oblige him to deny his faith. After a short period of service in the Várpalota district, he again became a general practitioner in Litér, where he served for 14 years, after which he retired. He then moved to Balatonalmádi, where he spent the last years of his life.