COURAGE

connecting collections

Ferdinand Peroutka, který symbolizoval spojení s demokratickou minulostí Československa a především pak s první republikou, působil od dubna 1950 jako ředitel československého oddělení Rádia Svobodná Evropa (RSE) v New Yorku. Dne 1. května 1951 bylo zahájeno pravidelné vysílání československé redakce RSE z Mnichova, první posluchači tehdy uslyšeli památnou větu: „Volá hlas svobodného Československa, rozhlasová stanice Svobodná Evropa“. Jedním z úvodních řečníků ve vysílání byl také Ferdinand Peroutka, který mimo jiné pronesl: „Jeden časopis by znamenal málo v zemi, kde vládne svoboda, ale jeden svobodný časopis, jedna rozhlasová stanice v diktátorském režimu, to je revoluce, neboť takový režim se zakládá na tom, že jen vláda smí mluvit a nikdo nesmí odpovídat, že každý může být obžalován, ale nikdo se nesmí hájit. Avšak jakmile, ať odkudkoli, vnikne do tohoto tuhého a umělého systému třeba jen zlomek svobody, jakmile zase je možno stavět argument proti argumentu, jakmile už nelze jednat bez kritiky, jakmile někde je místo, odkud je možno vyvracet nepravdy, pak se celý tento pyšný systém chvěje.“

V Literárním archivu Památníku národního písemnictví je uložena cyklostylová kopie strojopisu tohoto Peroutkova projevu.

V srpnu roku 1990 se konal v Praze na Strahovském stadionu koncert skupiny Rolling Stones. Koncert kapely, jež navštívilo více než 100 tisíc lidí, uvedl tehdejší prezident Václav Havel slovy: „Z hvězdného nebe se snesla do naší republiky kapela Rolling Stones“. Samotnému koncertu skupiny v tehdejším bezprostředně porevolučním Československu předcházela rovněž její neformální audience u prezidenta Havla na Pražském hradě. Celkově se koncert stal jednou z ikonických událostí následujících po tzv. Sametové revoluci v roce 1989 a byl v uvedené době se značnou euforií nahlížen nemalou částí tehdejší veřejnosti jako určité symbolické definitivní potvrzení změny politických a společenských poměrů. K připravovanému vystoupení vytvořil plakát Karel Haloun, významný český výtvarník výrazně spojený s hudební scénou, jenž tvořil v 80. a 90. letech plakáty a přebaly desek pro tehdejší československé hudební skupiny a který byl mimo jiné rovněž např. nehrajícím členem hudebních skupin Jasná páka a Hudba Praha – velmi populárních skupin pražské klubové scény 80. let. Plakát v typickém „halounovském“ stylu sice vznikl, ale z obchodně-právních důvodů nebyl však nakonec k masové prezentaci koncertu využit. Jedná se tak o raritní exemplář, který je aktuálně součástí sbírky pražského Popmusea. Plakát byl mimo jiné institucí prezentován veřejnosti v roce 2011 na výstavě „Přišli včas (i s křížkem po funuse)“, vztahující se k porevolučním koncertům významných zahraničních hudebních skupin v Československu a České republice v letech 1990—1995.

Součástí fondu Jazzové sekce nyní uloženého v Národním archivu je pohlednice z roku 1986 adresovaná československému prezidentu Gustávu Husákovi, která byla součástí kampaně za uvolnění vězněných členů Jazzové sekce. Jejich zasílání na adresu prezidenta ČSSR občany západních zemích napomohlo alespoň dřívějšímu propuštění většiny vězňů svědomí z Jazzové sekce na svobodu a také mírnějším trestům.

Sbírka obsahuje podklady posledního čísla literárního časopisu Host do domu (1970, č. 10), které nakonec nikdy nevyšlo a zůstalo jen v podobě stránkových korektur.  K publikování připravený časopis zahrnuje jazykové a stylistické korektury i cenzurní zásahy. Příkladem může být článek Rozkotání rozumu o Maxi Weberovi a Georga Lukácse, z něhož byla vyjmuta věta „Ostatně pro naši nenormální situaci je příznačné, že v 60. letech se v této knize hledaly prvky revizionistické a nyní se odbývá jako dogmatická.“, která poukazuje na proměnu tehdejších interpretací. Do tohoto čísla Hosta do domu byly zařazeny mimo jiné texty pozdějších významných postav kulturní opozice - Jaroslava Škvoreckého, Václava Havla, Milana Kundery atd.  Jedná se o výjimečný příklad možnosti sledovat na rozsáhlejším materiálu konkrétní dobovou cenzurní praxi.